Na úvod bych zmínil, že můj přístup k tréninku je asi lehce odlišný od, řekněme, obvyklého postupu a pojetí.
Mým hlavním cílem pro první závod bylo:
- Nezničit se!
- Něco natrénovat, získat trochu fyzičku
- A až jako další v řadě teprve závod dokončit.
To samé jsem chtěl od tréninku – nechtěl jsem do toho skočit po hlavě, začít trénovat velké objemy a po prvním týdnu padnout vyčerpáním. Naopak hezky z lehka, postupně zvyšovat zátěž, a když to nepůjde tak to prostě nepůjde. Bylo mi také ze začátku jasné, že určitě některé tréninky budu muset vynechat. Rozhodně jsem se na trénink nechtěl nutit. – Když se mi na trénink fakt nechce tak prostě nejdu, být hlavně v pohodě.
V co ale hodně věřím je pravidelnost a opakovanost. Ono to pak neuvěřitelně pomůže i s motivací – prostě si z tréninku udělat rutinu a počítat s ním, a připravit si takový, který mi bude vyhovovat, prostě s tím dopředu počítat. Když se mysl a tělo naučí něco dělat pravidelně ani jim to pak nepřijde. A s tím, že jsem se nechtěl zničit, tak jsem začínal s opravdu velmi malými objemy a postupně je zvyšoval.
Ve výsledku to pak nemusí být tolik časově náročné – v podstatě by se dalo říci, že jsem se snažil o nějaký podobný koncept:
- 2x týdně běh- jeden krátký na půl hoďky (max) a jeden “dlouhý” na hodinu
- 2x tdýně plavání – třeba jen ráno před prací jen na půl hoďky
- 0-2x týdně kolo – v zimě se nedalo, tak jsem se snažil alespoň 1x týdně na trenažer (a ani to nevycházelo)
Co to tedy znamenalo? – 3x v týdnu vstát o půl hodiny dřív a o víkendu si najít hodinu na běh nebo kolo… to dáte ne?
Toto byl +/- typický týden. Někdy toho bylo míň, někdy víc.
Možná bych zde zmínil s čím jsem tedy vstupoval do tréninku – no moc toho nebylo:
Běh
- Zvládl jsem uběhnout 5 km pod 30 min
- Podařilo se mi půl roku předtím zaběhnout půlmaraton pod 2 hodiny (od té doby jsem nic přes 8 km neběžel)
- Míval jsem průměr rychlosti spíše tak 6:30+min/km (a běhal jsem obvykle jen krátké běhy)
Kolo
- Můj best čas na 40 km byl do té doby 1 hodina a 41 minut = průměr kolem 23,8km/h – takhle to vypadá docela dost, normálně jsem jezdil pomaleji
Plavání
- 0
- Styl paní radová, ponořit hlavu jsem neuměl, kraula vůbec.
- Když jsem po čase zkoušel něco uplavat, tak to bylo na úrovni 13 minut / 400 m
Velká motivace byla získat trochu fyzičku, říkal jsem si, že vidina triatlonu mě donutí trénovat pravidelně. Také jsem se docela chtěl naučit plavat (prý je to jeden z nejzdravějších a nejkomplexnějších sportů, při kterém zapojujete opravdu velké množství svalů). A říkal jsem si, že by mě mohla bavit ta technika plavání, dříve jsem závodně tancoval, a právě technika pohybů mě hodně bavila.
Běh jako takový mne nijak moc nebavil – ale bral jsem ho jako dobrou cestu k fyzičce – navíc využitelnou při cestování a trailech – a právě ty mne baví hodně.
No a kolo mne baví hodně, jen jsem do té doby (a vlastně ani potom) neměl silniční kolo a jezdil spíše v lehkém terénu.
A začínáme trénovat
Situace nás 5, kteří jsme do triatlonu šli byla pro každého trochu jiná
- Všichni +/- běhali (až na mne – já jsem to mínus)
- Všichni celkem jezdili na kole (i já to měl, rád, ale o formě se mluvit nedá)
- Všichni nějak plavali (až na dva z nás, kteří začínali de-facto na 0 – já byl jeden z nich)
Plavání pro mne byl začátek z nuly. Respektive plavat jsem “uměl” – resp. udržet se nad hladinou. Ponořit hlavu jsem moc neuměl, a o splývání nemohla být ani řeč.
Tréninky plavání začaly někdy v listopadu. Z plavání jsem měl na začátku asi největší obavu. No, šlo to docela pomalu. Co pomohlo byly vedené hodiny plavání, a velmi se mi líbil způsob. Nejde totiž asi jen tak rovnou plavat kraul a pak ho vylepšovat. To mi prostě nešlo, nebyl jsem schopný plavat kraul. A když už se mi podařilo nechat hlavu pod vodou alespoň na pár záběrů, totálně mi došel dech. Ono vůbec zvyknout si na hlavu pod vodou byla sranda, když ta voda teče prostě všude a na začátku mi vadila v nose. No, ale pár youtube videí s úplnými základy a pak hlavně pár úplně jednoduchých nácviků mi hodně pomohly. Ve chvíli kdy jsem se, ale +/- naučil dýchat, tak už se to celkem dalo a začalo to jít dobře.
Pokud tedy někdo uvažujete jít do triatlonu, a moc neumíte plavat – nebojte se toho. Dalo se to zvládnout docela rychle.
Mezi to nejzásadnější, co mi hodně pomohlo bych zmínil:
- Vydechovat pod vodou (hlavně mi to pomohlo v tom, že prostě když jde nosem vzduch ven, tak nemůže jít voda dovnitř!, óóó ano, párkrát jsem se pod vodou i nadechl 😀 )
- Nácviky kopání a jen ležení ve vodě na boku, hlavně poté co se k tomu přidá rotace a první pokusy o nádech nad hladinou a strčit obličej znovu pod vodu.
- Nepoužívat nohy – nekopat při kraulu – tohle mi ušetřilo neuvěřitelné množství energie – a hlavně přestal mi docházet dech.
No, a dalo by se říci, že toto mi pomohlo naučit se cca do Vánoc celkem použitelně plavat! Vůbec jsem tomu nevěřil, ale najednou jsem začal doplavávat ostatní, mnohem zkušenější plavce. Pravda opravdu jsem se snažil chodit plavat pravidelně – ostatní plavání rozhodně nedávali tolik. Ze začátku jsem se totiž plavání opravdu bál – přeci jen uběhnout 21 km už jsem zvládnul, odjet na kole 90 km také (co na tom, že obojí tak 1x 😀), ale uplavat 1,9 km… to bylo úúúúplně mimo moje představy. Zvláště když to mělo být v kuse (plave se na volné vodě, kde opravdu nestačíte), a navíc ve studené vodě (otužilec nejsem ani náhodou). Takže jsem se musel trochu snažit. Každopádně výsledek, že jsem se tak rychle naučil kraul byl super – nebyla to žádná závodní rychlost, spíše naopak, ale zase to bylo docela udržitelné a ne tolik unavující, takže ideální pro triatlon – a to se mi hodně líbilo 😊
A příště o dalších disciplínách a možná o vybavení.
