Mám za sebou Czechmana – závod v polovičním ironmanu, což znamená 1,9km plavání, 90km na kole a 21km běhu. Docela už slušná porce kilometrů :-). Výsledek byl nad očekávání, ale pěkně popořadě.
1,9km 🏊 + 90km 🚲 + 21km 🏃
Všechno to nějak začalo někdy na podzim, kdy firmou běžela myšlenka, že bychom se chtěli trochu hecnout a zkusit něco těžšího, tak proč ne triatlon. Po celkem krátké diskuzi jsme zvolili trať polovičního ironmana jako asi nejlepší – ne extrémně dlouhou, ale přitom už docela vyzývavou.
Nicméně pro mne to začalo ještě dříve. Se svojí první triatlonovou disciplínou – kolem – jsem začal někdy tři roky zpátky, kdy jsem si pořídil nové kolo. To, co bylo předtím se nedá vůbec počítat. A ani to kolo předtím se nedá počítat :-D. Pořídil jsem si cyklokrosové (jednak se mi strašně moc líbilo, a jednak sem si říkal, že bude tak nějak univerzální)…. No a rok na to jsem si pořídil další, ale to už celoodpružené XC MTB, a vydal se s ním na první závod. Jen tak na zkoušku do Plzně na Kolo pro život. Do cíle jsem dorazil, a fakt hodně se mi to líbilo. Ne tedy že bych nějak závodil nebo tak, to úplně ne. Spíš to bylo pořád jen takové lehké ježdění, max. do 60km.
Další disciplínu jsem přidal tentýž rok na to – běh – já, absolutní neběžec! Ale fakt absolutní. Naposled kdy jsem běhal, tak bylo možná tak při fotbale na střední škole (a to ještě jen na malém hřišti) a i u toho jsem se dost zadýchával. O nějakém souvislejším běhu nemohla být ani řeč. Fakt jsem nebyl schopný uběhnout 200 m.
Když jsem po pár tréninkách zkusil poprvé uběhnout 5 km (s přestávkami!), tak jsem pak týden nemohl chodit.
Nicméně rok na to jsem se přihlásil na Pražský půlmaraton (jen bych dodal, že se běží hned na začátku dubna, takže prostoru pro trénink předtím moc není). Už jsem předtím nějak trénoval a zkoušel nějaké strukturovanější tréninky a nácviky.. Ta délka – a hlavně ta doba, co člověk musí běžet byla celkem náročná.
Každopádně, k mému velkému údivu, se mi podařilo překonat i můj neoptimističtější cíl – půlmaraton pod 2 hodiny 🙂 (Já vím nic extra, ale byl to můj první půlmaraton, a první závodní běh ever….)
Opět jsem byl docela zničený a opět týden to bolelo. To jsem ale ještě netušil, co mne čeká za rok…
Potom jsem docela jezdil na kole, a běhal tak jen trochu.
No ale zpátky k triatlonu.
Někdy v průběhu podzimu 2018 se nás ve firmě sešlo pět lidí, že bychom chtěli příští rok zkusit triatlon. A začaly debaty, jaký závod, jak dlouhý a kdy. To, jak dlouhý se vyjasnilo celkem rychle – chtěli jsme aby už ty vzdálenosti něco znamenaly, ale bylo nám jasné že plného Ironmana dát nemůžeme – volba nakonec padla na Czechmana. Říkali jsem si, že je to asi nejznámější závod u nás, navíc poměrně dost velký, dobře organizovaný – a hlavně rovinatý!! 😀 Nedovedli jsme si představit, že bychom šplhali do kopců, zvláště na kole. Ještě jsme docela zvažovali Triathlon Linz (který byl ve stejném termínu – a prý méně obsazený, a některé další české, a i kratší triatlony).
Někteří nás sice varovali – že tam budeme poslední, že tam jezdí už jen nabušení borci, že tam není moc úplných amatérů – a že prostě budeme úplně poslední, ať raději jedeme na nějaký sranda závod pro pár lidí, “u někoho na zahradě”. Tam prý bývá spoustu lidí co to chtějí jen tak zkusit, a že tam můžeme být v houfu a nedobíhat poslední do už vyklízejícího se depa. Toho jsme se ale nelekli. Jako pravda, jezdí tam zkušení závodníci, ale také dost lidí “jako my”, kteří jedou svůj úplně první triatlon. To jsme, ale ještě nevěděli o limitech pro dokončení 😀
No závod vybrán… co dál? … začali jsme hledat trenéra… Trenérů bylo docela dost, jen se nám zdálo, že trénují tak nějak “hodně” :-D, navíc to vypadalo, že už docela zkušené závodníky. Ne, že bychom předtím neměli respekt, ale zde jsme se trochu zalekli toho, kolik by toho po nás chtěli trénovat. Jen taková vsuvka – jsme konzultační firma, a někdy dost cestujeme, i do zahraničí, takže často bychom potřebovali tréninky totálně překopat, nebo by na ně nezbyl čas, navíc ne všichni byli ochotni tomu věnovat 10 a více hodin týdně, spíš jsme si říkali, že tomu dáme pár hodin (třeba tak 5), s vědomím, že to pak bude těžší při závodě, ale že to prostě nějak dáme. Mimochodem – realita počtu hodin byla mnooooohem horší 😀
Nakonec jsme našli trenéra alespoň pro plavání.
A začali jsme plavat, a trénovat…
(pokračování v dalším díle – http://martinbosak.cz/triathlete/zacatky-treninku/ )
