Jak se na jaře přibližoval termín závodu začínal jsem být trochu nervózní. Tak jak jsem měl na úplném začátku strach spíše z plavání, tak to už trochu přecházelo – resp. přestával jsem se bát té části abych to uplaval. Zvláště poté co jsem si vyzkoušel plavání v neoprenu, a v podstatě zjistil, že fakt hoodně nadnáší a hoodně urychluje (tedy alespoň mne). Co začínal být trochu větší strašák byla teplota vody – ono totiž docela brzo přišlo na pár dní hodně teplé počasí, ale pak se dosti a na dosti dlouho ochladilo – no a teplota v rybnících a nádržích byla výrazně pod úrovní z minulých let. Hlavně já se bál zimy opravdu hodně – co jsem si předtím jen tak zkoušel strčit jen tak kotník do jednoho lomu, tak jsem v něm vydržel jen pár sekund a skončilo to téměř křečemi 😀 A teplota stále ne, a ne jít nahoru.
Úroveň plavání se tak nějak ustálila na celkově přijatelné míře – alespoň potom, co jsem se k mému docela velkému překvapení naučil celkem rychle kraul (díky e-triatlon kurzům plavání). Je pravda, že jsem mu věnoval docela pravidelně dva až tři tréninky týdně, až těsně poslední měsíc to trochu opadlo – to jsem se snažil více věnovat kolu. Nicméně jsem se dostal na rychlost kolem 1:50 min / 100 m, ale – dokázal jsem ji udržet celkem dlouhou dobu, a hlavně jsem se tím ani nijak moc neunavil, což bylo super 😊. Co se mi nepodařilo vůbec natrénovat bylo plavání v otevřené vodě – nějak se prostě i přes plánování nenašla příležitost.
Další, čeho jsem se trochu více začal obávat bylo kupodivu kolo – tomu jsem na začátky důvěřoval nejvíce. Ono totiž s tím studeným počasím souviselo i to, že se na kole moc nedalo jezdit – resp. rozhodně ne tak, jak jsem si představoval. A především mne moc nebavilo jezdit v zimě na trenažeru. Tam jsem toho opravdu moc nenajezdil. Takže příprava přes zimu nic moc, a trochu více jsem začal jezdit až tak nějak v půlce března – tedy jen necelých 2,5 měsíce předem. A jak se, tak zpětně dívám na statistiky, tak jsem měl do závodu naježděno jen nějakých 1000 km, navíc v ne úplně závodním tempu, a ne v dlouhých jízdách – v podstatě žádná nepřesáhla 100 km. Co jsem, ale zkoušel bylo alespoň nahrazení cx/trek plášťů na mém cyklokrosovém kole za něco, co by se alespoň přibližovalo silničním :-D, a také triatlonové nástavce (ty v kombinaci s kolem hodně bavili obsluhu prodejny :-D)
Běhu jsem se zase tolik nebál – tady se mi dařilo i přes zimu +/- pravidelně běhat – a běhal jsem i na páse. Navíc se mi celkem dobře podařilo posouvat nějaké osobní rekordy na 5 nebo 10 km. Dokonce se povedlo účastnit se i nějakých závodů – například Winter Runu, kde jsem se hodně překvapil, že se dokážu držet jen kousek za kolegy a tempo nebylo vůbec špatné. Poté následoval ještě závod Běhej Lesy v Mikulově – sice úplná placka, ale to na Czechmanovi mělo být taky – a zaběhl jsem si jen kratší verzi – 13 km – už jsem se nechtěl příliš unavovat – tempo bylo ale super! Oba běhy něco kolem 5:00 min / km – což bylo na mé poměry parádní. A taky jsem si říkal, že ten běh už se prostě nějak dá i jen dojít.
Celkově jsem se snažil dodržovat rozložení – 2 běhy + 2 plavání +2 kola týdně (u kola to nevycházelo). Ve složení 1 krátký technický běh v týdnu, a jeden delší o víkendu. Plavání jedno kratší spíše na techniku a rychlost a druhé na výdrž (obvykle nějaká pyramida). No a na kolo se moc nedostalo, alespoň jsem se pak snažil mít delší víkendové výlety. Dokonce se mi povedlo i brick sessions – hlavně kombinace kolo a běh.
Na poslední chvíli před závodem jsem ještě sháněl neopren, race belt nebo právě zmiňované silniční pláště. Každopádně jsem ale, musím říct, měl před závodem velký respekt – bál jsem se té délky – ono jednotlivé části už jsem si říkal, že nějak dám, ale netušil jsem, jak to bude fungovat dohromady. A hlavně kolo, které jsem doufal, že natrénuji i nějaké delší (aby nějak pomohlo pokrýt i ten běh) jsem moc nedával. Můj hlavní cíl to dojít „v pohodě“ mi přišel trochu dost ohrožený 😀
